Techniky auskultace
Následují doporučení pro správnou auskultaci:
1. Tichá, dobře osvětlená, teplá místnost. [Tak vyloučíte zvuky z vnějšku a usnadníte vyšetření srdce.]
2. Přiměřeně obnažený pacient. [Tak můžete stetoskop přiložit přímo na hrudník.]
3. Možnost vyšetřit pacienta na zádech, v sedě a na levém boku (viz diagram A). [Různé zvuky, zvláště abnormální, se mohou objevovat v různých pozicích.]
4. Možnost vyšetřovat zprava. [Tak se snižuje pravděpodobnost různých zevních zvuků způsobených nárazy hadiček do různých předmětů.]
5. Stetoskop jak se zvonem, tak s membránou, nebo takový, který může fungovat jako zvon i membrána. [Zvon při lehkém držení na hrudníku zachycuje některé zvuky o nízké frekvenci. Membrána při pevném přitlačení k hrudníku zachycuje zvuky o vyšší frekvenci.]
6. Postup auskultace (viz diagram B). Je třeba auskultovat nejméně čtyři oblasti s použitím nejdříve memrány a poté zvonu:
a. Levá laterální sternální hranice - čtvrté mezižebří vlevo od sterna. V této oblasti posloucháme trikuspidální chlopeň a pravé srdce.
b. Hrot - páté mezižebři v medioklavikulární čáře. V této oblasti posloucháme mitrální chlopeň a levé srdce. |
 Diagram A
 Diagram B |
c. Pravá baze - druhé mezižebří vpravo od sterna. Nejlépe uslyšíme aortální chlopeň.
d. Levá baze - druhé mezižebří vlevo od sterna. Pulmonální chlopeň.
7. Schopnost selektivního poslechu. [Zaměřujeme se vždy jen na jeden zvuk. Pokud posloucháme systolické ozvy, zpočátku ignorujeme diastolické.]
Výše popsaný postup je pouze jeden z mnoha přijatelných. Podstatné je, že čtyři popsané oblasti jsou vždy auskultovány ve stejném pořadí, a že ve všech oblastsech pátráme po zvucích o nízké i vysoké frekvenci. |
|
|
|
